Very Large Telescope
| Very Large Telescope | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 | |||||||||||
| Organizace | Evropská jižní observatoř (ESO) | ||||||||||
| Místo | Cerro Paranal, Atacama | ||||||||||
| Stát | Chile | ||||||||||
| Souřadnice | 24°37′38,4″ j. š., 70°24′15″ z. d. | ||||||||||
| Nadmořská výška | 2635 m n. m. | ||||||||||
| Klima | > 340 jasných nocí v roce | ||||||||||
| Pozorovací čas | 320 night/year | ||||||||||
| Založena | 1999 | ||||||||||
| Webová stránka | www.eso.org/vlt | ||||||||||
| Teleskopy | Unit Telescope Auxiliary Telescope Very Large Telescope Interferometer Four Laser Guide Star Facility VLT Survey Telescope | ||||||||||
| Komerční teleskopy | azimutální montáž Ritchey-Chrétien | ||||||||||
| |||||||||||
 | |||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||||||
Very Large Telescope (zkráceně VLT, česky: Velmi velký dalekohled) je soustava čtyř dalekohledů o průměru 8,2 m v severním Chile na hoře Cerro Paranal. Je provozována a financována Evropskou jižní observatoří jako součást astronomické observatoře Paranal. V provozu je od roku 2005.
Umístění observatoře
[editovat | editovat zdroj]Soustava dalekohledů je umístěna na vrcholu hory Cerro Paranal v chilské poušti Atacama v nadmořské výšce 2635 m n. m. Leží 120 km jižně od města Antofagasta a 12 km východně od pobřeží Tichého oceánu. Místo patří k nejsušším oblastem na světě, což tvoří ideální podmínky pro pozorování oblohy v infračerveném oboru spektra. V průběhu roku zde bývá až 350 jasných nocí s klidnou atmosférou vhodných pro pozorování nejvzdálenějších objektů ve vesmíru.[1]
Charakteristika soustavy teleskopů
[editovat | editovat zdroj]Čtyři dalekohledy o průměru primárních zrcadel 8,2 m jsou doplněny dalšími čtyřmi pomocnými teleskopy s průměrem zrcadel 1,8 m, které lze přesunovat po kolejnicích.[1] Světlo z dalekohledů je vedeno do jednotlivých přístrojů, kde se zobrazuje nebo analyzuje. Jedná se o širokoúhlé zobrazovače, kamery a spektrografy s adaptivní optikou, spektrografy pro více objektů a spektrometry s vysokým rozlišením. Tyto přístroje pokrývají širokou oblast spektra od dalekého ultrafialového oboru (300 nm) po střední infračervené vlnové délky (24 μm).[2]
Pro korekci obrazu (deformovaného atmosférickou turbulencí) je využíván systém adaptivní optiky.
Hlavní dalekohledy
[editovat | editovat zdroj]
Čtyři hlavní dalekohledy jsou umístěny v samostatných 25 m vysokých budovách válcovitého tvaru s dvěma rovnými, z boku i nahoře otevíranými dveřmi.[3] Uvnitř budov je udržována stabilní teplota a jsou konstruovány tak, aby se omezily turbulence vzduchu především uvnitř tubusu dalekohledu, k nimž by mohlo v důsledku změn teploty a proudění vzduchu dojít. Při konstrukci budov byly využity zkušenosti s budovou postavenou pro New Technology Telescope, dalekohled o průměru 3,5 m umístěný na jiné observatoři ESO – La Silla.
Jako první byl postaven dalekohled UT1 - Antu. První světlo jím prošlo v roce 1998 a pravidelná vědecká pozorování zahájil 1. dubna 1999. Všechny dalekohledy pak byly zprovozněny v roce 2005.
Dalekohledy jsou vybaveny zrcadly o průměru 8,2 m, která jsou monolitická s tloušťkou 17,5 cm. Každé váží 23 tun.[3] Jsou vyrobena ze Zeroduru – sklokeramického materiálu s minimální tepelnou roztažností – a jsou pokovena 80 nm tlustou vrstvou hliníku. Tato vrstva se obnovuje každých 18 měsíců.
Jména dalekohledů
[editovat | editovat zdroj]
Dalekohledy se obecně označují jako UT (Unit Telescope), konkrétně pak UT1 až UT4.[4] Před uvedením do provozu však dostaly jména pocházející z jazyka místních domorodců – Mapučů:
- Antu (UT1 – Slunce),
- Kueyen (UT2 – Měsíc),
- Melifal (UT3 – Jižní kříž)
- Yepun (UT4 – Venuše)
VLTI
[editovat | editovat zdroj]Většinu pozorovací doby pracuje každý z velkých dalekohledů samostatně. Mohou však pracovat společně při tzv. interferometrii, kdy se světelné paprsky získané z jednotlivých dalekohledů vedou pomocí systému zrcadel podzemními tunely tak, aby délka dráhy světla od každého teleskopu do interferometru byla stejně dlouhá s přesností lepší než 1 μm na sto metrů.[2] Celý systém se pak označuje jako VLTI (Very Large Telescope Interferometry) a má pak zobrazovací schopnost ekvivalentní dalekohledu o průměru 16 m. Umožňuje pozorovat až 25krát jemnější podrobnosti, než dokáže každý z teleskopů samostatně.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b KLECZEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 541-542.
- ↑ a b Dalekohled VLT (Very Large Telescope) [online]. Evropská jižní observatoř, 2016 [cit. 2018-01-24]. Dostupné online.
- ↑ a b FAQ VLT/Paranal [online]. Evropská jižní observatoř, 2016 [cit. 2018-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Names of VLT Unit Telescopes [online]. Evropská jižní observatoř, 2016 [cit. 2018-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Very Large Telescope na Wikimedia Commons - (česky) Informace na ESO[nedostupný zdroj]
- (česky) Článek na InAstroNovinách Archivováno 11. 10. 2007 na Wayback Machine.
- (česky) Popis dalekohledů na Astro.cz
- (česky) Fotogalerie na Aldebaran.cz
- (anglicky) Oficiální stránky VLT
- (anglicky) Interferometrie na VLT
